Když se řekne student vysoké školy, většina lidí si představí přednášky, skripta, seminární práce a dlouhé večery nad projekty nebo se spolužáky ve studentských klubech. Realita Aničky Staníčkové je ale jiná. Anička je studentkou Audiovizuální tvorby na Filozoficko-přírodovědecké fakultě. Nyní je ve druhém ročníku bakalářského studia. Zároveň je ale čerstvě máma.

Aničko, jak se kloubí studentský život s rodičovským?

Univerzita mi umožnila individuální studijní plán, za což jsem opravdu vděčná. Zároveň jsem ale nechtěla jen sedět doma a studovat na dálku. Pro mě je důležité chodit na přednášky, potkávat spolužáky, diskutovat o projektech a dozvídat se nové věci. Chci být v obraze a být součástí toho, co se kolem mě děje. Audiovize navíc není obor, který by se dal studovat jen tak na dálku, od stolu z domova. Součástí studia jsou natáčení, práce ve štábu a praktické projekty. A právě tam chci být. Chci jezdit na plac, sbírat zkušenosti a být produktivní.

Jak to vnímá tvá rodina?

Podpora rodiny je zásadní. Bez ní by to bylo mnohem těžší. A stejně důležité je i spravedlivé rozdělení péče. Dítě má přece dva rodiče a oba by se o něj měli starat. Otec není jen někdo, kdo občas „pomůže“. Je to rodič se stejnou odpovědností.

A jak to zvládáte finančně?

Finance samozřejmě řešit musíme. Není to tak, že bych mohla studovat a partner by všechno zaplatil. Musíme se snažit oba. Každý z nás přispívá, jak může. Já ale jako studentka s dítětem zkrátka nemám vždy stejné pracovní možnosti jako někdo, kdo může pracovat kdykoliv a kdekoliv. Proto někdy pracuji i po nocích. Když dítě spí, často teprve začíná druhá část dne – psaní seminárních prací, střih, příprava projektů nebo práce, která pomáhá pokrýt základní výdaje.

Jak vlastně vypadá tvůj typický den?

Každý den je trochu jiný, ale většinou začíná podobně – péčí o dítě a běžnými ranními povinnostmi. Když je potřeba, vyrážím na přednášky nebo do školy na praktickou výuku. Pokud se zrovna natáčí, může den vypadat úplně jinak a často se přesouvám rovnou na plac. Mezi tím vším se snažím stíhat také studijní povinnosti – psaní seminárních prací, přípravu projektů nebo střih materiálů. Často to znamená pracovat ve chvílích, kdy je zrovna trochu klidu. A někdy také večer nebo v noci, když dítě spí.

To ale nezní zrovna pohodově…

Ne vždy je to ideální režim. Spánek by měl být samozřejmě prioritou, ale realita je někdy jiná. Člověk si alespoň skutečně uvědomí, jak moc ho potřebuje. Někdy se den protáhne hluboko do noci a ráno začíná znovu poměrně brzy. Člověk si rychle zvykne fungovat s menším množstvím odpočinku, než by si přál. Na druhou stranu se učí vážit si každé chvíle, kdy si může opravdu odpočinout.

Je to asi dost náročné, neuvažovala jsi o tom, že bys třeba studium přerušila?

Často se setkávám s představou, že když se žena stane matkou, měla by všechno ostatní na čas odložit a být mámou na plný úvazek. Já si ale myslím, že to může vypadat i jinak. Být mámou přece neznamená přestat být člověkem, který má své cíle, sny a chuť něco tvořit. Moje dny jsou někdy chaotické, někdy náročné, ale zároveň dávají velký smysl. Ráno řeším běžné rodičovské povinnosti, přes den se snažím být studentkou, která chce něco dokázat, a občas stojím i na place při natáčení. Možná je to složitější cesta než u většiny studentů, ale rozhodně není nemožná. A pokud něco vím jistě, tak to, že mateřství a studium se nemusí vylučovat. Někdy se naopak mohou navzájem posilovat. A možná právě proto má každá dokončená seminární práce, každý natočený záběr a každý malý studijní úspěch pro mě ještě o něco větší hodnotu. Protože vím, kolik energie, plánování a někdy i probdělých nocí za tím stojí. Mateřství podle mě neznamená, že člověk musí všechny své sny odložit. Spíš to znamená, že se věci musí organizovat jinak. Čas je najednou mnohem cennější a člověk se učí plánovat dopředu.