V tomhle článku se vrátíme k autorskému čtení, které proběhlo na půdě Slezské univerzity. Nebude to jen prostá, ba dokonce suchá reportáž z jedné knižní akce, ale začněme hezky od začátku, protože každý příběh má svůj začátek, vrchol i konec.

Na počátku to nevypadalo jako příběh budoucí literární hvězdy. Když Kevin Chen (Čchen S’-chung) v roce 2019 publikoval román Město duchů, počítal spíš s tichým zapadnutím než s úspěchem. V duchu si prý říkal, že pokud se prodá tři sta výtisků, bude to malý zázrak – a že dvě stovky z nich stejně koupí jeho sedm sester. O to překvapivější je, kam se jeho kniha vydala, od komorních začátků až k desetitisícovým nákladům a mezinárodnímu ohlasu.

Jedna z nejpůsobivějších historek z autorových začátků se odehrála v jeho domovině na Tchaj-wanu. Na autorské čtení tehdy dorazil jediný člověk. V kavárně však bylo bezmála padesát koček – a tak Chen četl právě jim. V té chvíli sotva mohl tušit, že o rok později se jeho kniha začne na Tchaj-wanu hodně prodávat a že mu začnou přicházet zprávy od čtenářů, kterými jeho příběh hluboce rezonuje. Ještě absurdnější obrat přinesl rok 2020: během pandemie covidu musel do své rodné země cestovat z Německa, s velkou dávkou obtíží, aby si převzal literární cenu.

Autor pochází z centrálního Tchaj-wanu a vyrůstal v prostředí silně ovlivněném tradicí a patriarchálními očekáváními. Jeho rodiče toužili po synovi natolik, že se o něj pokusili sedmkrát, až po sedmi dcerách se jim narodil první syn, jeho starší bratr. On sám říká, že hlavní důvod, proč rodiče po jeho sestrách a bratrovi chtěli ještě Chena byl, že se měl narodit v roku draka, což byla velká věc. Paradoxně však právě tento „vytoužený syn“ jejich očekávání nenaplnil: jako gay se v jejich očích ocitl mimo představu rodinné pohody. Připadal si tak často jako osmá nechtěná dcera. Tento rozpor, mezi tím, co od nás společnost očekává, a tím, kým skutečně jsme, se stal jedním z klíčových témat jeho tvorby.

Román Město duchů sleduje fiktivního vypravěče žijícího v Berlíně, který se po odpykání trestu v německém vězení vrací domů na Tchaj-wan. Důvod jeho uvěznění nebyl malicherný, byl odsouzen za zabití svého partnera. Cesta domů se odehrává během tradičního svátku duchů, kdy se podle místních představ otevírají brány podsvětí a duše zesnulých se vracejí mezi živé. A ty nejsou vždy přátelské. Motiv duchů není v knize kulisou nebo výmyslem, je hluboce zakořeněn v tchajwanské kultuře. Během sedmého měsíce lunárního kalendáře mají duchové „dovolenou“ a lidé je musí hostit, aby si je naklonili. Dokonce i vstup do hotelového pokoje pro ně má rituální podobu, je třeba zaklepat, aby případní duchové ze slušnosti odešli strašit do jiného pokoje.

Autorova próza tak balancuje mezi realitou a duchovním světem, mezi osobní vinou a kolektivní pamětí. Jeho jazyk je živý, hravý, někdy až provokativní. V tom všem ale zůstává pevně ustálený v tématu identity, či by bylo lepší říct identit? Zejména silná je queer identita, probuzená v konzervativním prostředí země, ve které vyrůstal. Není proto překvapením, že kniha našla silnou odezvu i mimo Tchaj-wan – například v Jižní Koreji, navzdory její křesťanské tradici, se prodalo téměř 80 tisíc výtisků.

Zajímavý kontrast zažil Chen také v Thajsku. Tamní literární scéna queer témata přijímá s otevřeností, která však někdy přechází až do nečekané lehkosti. Na jedné akci se ocitl vedle autorů tzv. BL (boys love) literatury, zatímco publikum sledovalo „kissing contest“ mezi muži, on na vedlejším pódiu vyprávěl o své knize. Pro autora, který píše o vině, smrti a návratu, to byl bizarní, přesto zábavný moment – zároveň ale připomínka, jak různorodě může být queer zkušenost kulturně rámována.

Autorské čtení, které se konalo 29. dubna na Hauerově ulici, nabídlo téměř neopakovatelný zážitek. Čtení otevřel sám Chen předčítáním v mandarínštině – posluchači slyšeli první odstavec v originále, s jeho rytmem a melodií. Následovalo české čtení v podání Moniky Horsákové z čerstvě přeložené knihy, která do Opavy dorazila přímo z tiskárny. Tento dialog dvou jazyků krásně podtrhl mezinárodní rozměr knihy.

Chen, který nyní dočasně pobývá v Brně, se ukázal jako mimořádně charismatický vypravěč. Umí pracovat s publikem, odlehčit i těžká témata osobními historkami a zároveň neztratit hloubku. Následná debata byla živá, otevřená a plná otázek, které přesahovaly literaturu samotnou. Dotýkaly se identity, tradice i toho, co znamená „vrátit se domů“.

Z nenápadného začátku, kdy četl kočkám, se tak stal autor, který dnes oslovuje čtenáře nejen napříč zeměmi, ale i celými kontinenty. A možná právě v tom spočívá síla jeho psaní, v schopnosti spojit velmi osobní příběh s univerzální zkušeností – a dát hlas těm, kteří jej dlouho neměli.

Michaela Opuszynská

Foto: Michaela Opuszynská