Ti z vás, kteří jsou již delší chvíli součástí naší univerzity, si jistě všimli, že se na různých fakultách pravidelně konají zajímavé přednášky určené jak široké veřejnosti, tak akademické obci. Jedna z nich proběhla v úterý 3. března 2026 na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě, konkrétně v budově na Masarykově třídě.

Hostem byl Mgr. et Mgr. Martin Janečka, Ph.D., z Jazykového sdružení (pobočka Opava), který vystoupil s přednáškou s názvem Interakce prostředků verbální a neverbální povahy u osob s vaskulární afázií. Ve svém vystoupení se věnoval především tomu, jak lidé po cévní mozkové příhodě využívají gesta při komunikaci a zda mohou pomocí neverbálních prostředků kompenzovat potíže s řečí.

Přednáška nejprve posluchače uvedla do problematiky afázie – tedy jazykové poruchy, která může vzniknout například po cévní mozkové příhodě. Zaznělo také představení tzv. bostonské klasifikace afázií, která rozlišuje několik typů tohoto onemocnění. Zmíněna byla například Brocova afázie, pro niž je typické zjednodušování větné stavby a vyhýbání se slovesům, nebo Wernickeho afázie, při níž dochází k narušení porozumění mluvené řeči a někdy i ke vzniku nových, tzv. pseudoslov, jak to popisuje sám autor přednášky.

Významná část přednášky byla věnována gestice a jejímu využití v komunikaci. Posluchači se seznámili s různými typy gest a jejich funkcemi – od mimovolných gest doprovázejících řeč přes gesta, která řeči napomáhají například v hlučném prostředí, až po gesta, která mohou řeč zcela nahrazovat. Zajímavé bylo také představení klasifikace gest podle německé badatelky Hogrefe, která rozlišuje například piktografy (sémantická gesta), deiktická gesta založená na ukazování nebo emblémy, tedy symbolická gesta s ustáleným významem.

Stěžejní část vystoupení tvořilo představení experimentu, který se zaměřoval právě na vztah mezi řečí a gesty u osob s afázií. Participanti sledovali čtyři díly dětského kresleného seriálu Ovečka Shaun. Následně měli za úkol převyprávět, co si z příběhu zapamatovali, a odpovídat na přímé otázky týkající se děje. Do experimentu bylo zapojeno šest osob s diagnostikovanou afázií (pět mužů a jedna žena), které byly vybrány ve spolupráci s logopedkou, a dvanáct kontrolních osob bez jazykové poruchy.

Výsledky ukázaly, že osoby s afázií během převyprávění příběhu využívají výrazně více gest než kontrolní skupina. Gesta tak mohou v komunikaci částečně kompenzovat jazykové obtíže a pomáhat při předávání významu tam, kde je verbální vyjádření omezené.

Z praktického hlediska mají tato zjištění význam i pro terapeutickou praxi. Jak zaznělo na závěr, pacienty s afázií není vhodné od používání gest odrazovat – naopak mohou představovat důležitý prostředek komunikace, zejména v případech, kdy je řeč výrazně narušená nebo téměř nesémantická.

Přednáška nabídla nejen odborný vhled do aktuálního výzkumu v oblasti jazykových poruch, ale také ukázala, jak významnou roli může hrát neverbální komunikace v každodenním životě lidí s afázií, a také bez ní. Mnoho lidí si to neuvědomuje, ale bezděčně používá gesta na denní bázi. Pro posluchače tak byla přednáška inspirativní nejen z lingvistického, ale i z praktického a lidského hlediska.

Více informací o této události je možné najít také na stránkách univerzity ZDE

Michaela Opuszynská